Při přípravě oslav výročí 30 let od Sametové revoluce, se zrodil nápad sázení stromů svobody a demokracie v Chocni. Od té doby se v choceňském zámeckém parku na 17. listopadu vysazuje strom významné osobnosti, která se o svobodu a demokracii v ČR nebo ve světě zasadila. Stromy nám mohou život a odkaz těchto vzácných osobností připomínat a mohou nás inspirovat i do dnešních dní.

Událost vysazení je organizována dobrovolnicky a účastní se jí veřejnost, zástupci vedení města a další významné osobnosti.  Součástí akce je vždy vzpomínka na osobnost, které je daný strom věnován.

Od roku 2018 je 17. listopad státním svátkem. Je to Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studenstva. Do roku 2018 byl 17. listopad připomínkou uzavření českých vysokých škol v roce 1939 a byl známý jako Mezinárodní den studenstva. Pro naši generaci je to především den, kdy si připomínáme události Sametové revoluce 17. listopadu 1989 a pád komunistického totalitního režimu v naší zemi.
 

DANA NĚMCOVÁ

Platan zasazený v roce 2023 (rok jejího úmrtí)



Dana Němcová (rozená Danuška Valtrová, 14. ledna 1934 Most – 11. dubna 2023 Praha) byla českou psycholožkou a významnou disidentkou a aktivistkou v období komunistického režimu v bývalém Československu.

Patřila mezi první signatáře Charty 77, což bylo občanské hnutí brojící proti porušování lidských práv komunistickým režimem a pro prosazování svobody slova. Později se stala i mluvčí Charty 77. V roce 1978 spoluzaložila Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Jeho posláním bylo sledovat a zveřejňovat případy politických vězňů a dalších osob pronásledovaných z politických důvodů.

Dana Němcová byla také aktivní v samizdatovém publikování. Samizdat byla metoda distribuce literatury a informací, které byly zakázány komunistickým režimem. Za svou disidentskou činnost byla Dana Němcová pronásledována komunistickými úřady a vězněna. Po pádu komunismu v roce 1989 se stala poslankyní.

V demokratickém zřízení se zasazovala zejména o psychologickou a právní pomoc uprchlíkům. Její životní příběh a odvaha v boji za demokracii a lidská práva ji řadí mezi významné postavy českého disentu a boje proti totalitě.

Více na Wikipedii
Více o zasazení platanu Dany Němcové

MADELEINE ALBRIGHT

Červený buk zasazený v roce 2022 (rok jejího úmrtí)



Madeleine Albrightová (nepřechýleně Albright, rozená Marie Jana Körbelová, 15. května 1937 Praha – 23. března 2022 Washington, D.C.) byla významnou osobností v oblasti mezinárodní diplomacie. Byla první ženou, která zastávala post ministryně zahraničí Spojených států.

Madeleine Albrightová byla silnou zastánkyní demokratických hodnot, rovnoprávnosti žen a lidských práv ve světě. Aktivně se angažovala v řešení mezinárodních problémů,  boji proti chudobě a pomoci obětem konfliktů a krizí. Hrála klíčovou roli v jednáních o míru a diplomacii, včetně konfliktu v Kosovu a jednáních se Severní Koreou.

V práci na poli lidských práv a globálního vedení pokračovala i po skončení politické kariéry. Aktivně podporovala různé charitativní a mezinárodní organizace. Její osobnost byla výjimečná kombinací odbornosti, diplomatického talentu, závazku k lidským právům a schopnosti komunikace.

Více na Wikipedii
Více o zasazení buku Madeleine Albrightové

VÁCLAV HAVEL

Jilm zasazený v roce 2021 (výročí 10 let od úmrtí)



Václav Havel (5. října 1936 Praha – 18. prosince 2011 Vlčice-Hrádeček) byl významným českým a světově uznávaným politikem a intelektuálem.

V době komunistické totality usiloval o politickou diskusi a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy dostal zákaz publikovat a stal se disidentem a kritikem tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. Kvůli těmto aktivitám byl komunistickým režimem celkem 5 let vězněn.

Po sametové revoluci v roce 1989 byl Václav Havel zvolen prezidentem Československa. Po rozpadu československého státu na dvě samostatné republiky (1992) se stal v roce 1993 prvním prezidentem samostatné České republiky. Během svého prezidentského mandátu se zasadil o posílení demokracie, lidských práv a občanské společnosti. Byl respektovaným a uznávaným světovým lídrem, který se aktivně angažoval v mezinárodních otázkách a prosazoval ideály svobody, tolerance a lidské důstojnosti.

Více na Wikipedii
Více o zasazení jilmu Václav Havla

JOSEF LUX

Lípa zasazená v roce 2019 (výročí 20 let od jeho úmrtí a 30 let od Sametové revoluce)



Josef Lux (1. února 1956 Ústí nad Orlicí – 21. listopadu 1999 Seattle) byl přední český politik 90. let 20. století. Vystudoval střední a vysokou zemědělskou školu. Pracoval v zemědělském družstvu Zálší jako zootechnik. V roce 1990 byl kooptován do Federálního shromáždění a na podzim téhož roku zvolen předsedou Československé strany lidové. Ta se pod jeho vedením postupně transformovala v demokratickou stranu standartního evropského typu a v roce 1992 se stala Křesťanskodemokratickou unií - Československou stranou lidovou. Po volbách v r. 1992 Lux získal post ministra zemědělství a místopředsedy vlády. Tyto funkce zastával i po volbách roku 1996.

Prosazoval politiku křesťanské demokracie jako samostatného proudu založeného na křesťanských základech a hodnotách a standartní demokratický koaliční model vládnutí. Byl známý svou schopností komunikovat s různými politickými proudy, hledat kompromisy a spojovat. Uměl také srozumitelně a pozitivně pojmenovávat problémy a navrhovat řešení. Tím přispěl k větší otevřenosti politického prostředí a kultivovanému a konstruktivnímu dialogu. Prosazoval politiku sociálně - tržního hospodářství s akcentem na pomoc potřebným. Politiku chápal jako nástroj, který musí sloužit a řešit skutečné problémy společnosti.

V září 1998 Josef Lux oznámil, že u něho byla byla zjištěna leukemie. O rok později podstoupil transplantaci kostní dřeně. Po šesti týdnech přišly vážné komplikace, kterým nakonec podlehl. Josef Lux zemřel 21. listopadu v americkém Seattlu. Jeho tělo bylo převezeno do České republiky a uloženo do rodinného hrobu v Hemžích u Chocně.